2014
01.01.
Po roční pauzičce se opět vracím k našemu deníčku a zjišťuji, že
se toho za uplynulý rok zase tak moc neudálo. Událostí roku ale
bezpochyby je příchod Milana Němečka s klávesami. Milan hraje a zpívá,
je to znalec terénu a parťák. Nejde mi pořád do hlavy, jak se Ondrovi
podařilo jej přesvědčit, ale je tu.
V březnu jsme si sice zahráli jednu přesilovku v Mostu a v červnu druhou
v Neratovicích, ale také jsme si párkrát zahráli na plné Símalce nebo v
Kotvině. Pěkně jsme si zahráli i na kláštereckém Kulaťáku, který nás
příjemně překvapil usměvavou obsluhou a dokonalou akustikou. Hezké byly i
koncerty v letním kinu a na zámeckém nádvoří. Z té krátké řady
odehraných akcí mi ale pořád nějak svým pojetím a prostředím vyčnívá
vernisáž uměleckých kousků našeho Davida a jeho kamaráda odehraná
počátkem října v kadaňské Galerii Josefa Lieslera. Přestože jsme se
zcela nečekaně octli ve společnosti opravdových umělců a znalců umění
tak si myslím, že jsme zase tak velkou ostudu neudělali. Ostatně na YouTube je krátké video, tak si může každý udělat sám obrázek o tom, co jsme tam předváděli.
2012
05.12.
Po příjemné rodinné motoristicky laděné oslavě padesátin Pavla
Švamberga na světoznámé kláštereckolázeňské kolonádě jsme se ve Výsluní
octli znovu. Tentokrát jako hudební součást akce zacílené proti
živelnému šíření větrných elektráren. V hospůdce nás již očekával
usměvavý Renda a trojice hudebníků, která hudební produkci také
zahájila. Hráli fakt dobře. S Ondrou jsme usoudili, že by asi bylo
nejlepší vyrazit nenápadně zpátky domů nebo alespoň dělat, že tam
nejsme. Hraní jsme se ale přesto nevyhnuli. V průběhu večera se ke
kadaňské kapele připojil náš David a za bicí si vypůjčili i našeho
Andělína a tak se protestní akce nenápadně proměnila v takový malý
Klobouček. Renda vypadal spokojeně. Jestli byli spokojeni i místní si
netroufám odhadnout, ale vzhledem k tomu, že se nás kdosi ptal, jestli
by si o přestávce nemohli pustit Michala Davida, si myslím, že mohli mít
k repertoáru jisté výhrady. Všechno ale dobře dopadlo. Na závěr jsme
ještě chvíli poseděli s domorodci a vyrazili do mrazivé noci. Tady kromě
Andělína. Ten využil Rendovy nabídky noclehu na horách a dělal, že nás
nezná.
2012
05.11.
Věděli jsme jen, že jedeme hrát na zábavu do Výsluní. Když jsem
pak zahlédl plakát, trochu jsem znejistěl. Co si mám pod helouvín párty
představit? Dušičkový večírek? Znejistěl jsem. Představil jsem si, jak v
zšeřelé hospůdce sedí u stolků se svíčkami výslunští obyvatelé, před
sebou rozložené fotografie zesnulých a v pohnuté pietní náladě očekávají
příjezd situaci přiměřeného hudebního tělesa. Uměl bych si představit
houslový kvartet, malý pěvecký sbor, ale při představě, že do tohoto
svátečního prostředí spustíme s volume vytočeným doprava Sedí vodník na
topolu na topolu na topolu mi naskočila husí kůže. Již první pohled do
houspůdky ale rozptýlil mé obavy. Jednalo se o maškarní bál! Zahlédl
jsem čerta, hraběte Drákulu a policistu. Jsme tady dobře. Pěkně jsme si
zahráli, Renda si s námi zazpíval. V galerii je i pár fotek. Rád bych
upozornil na tu, na které si po lehké horské svačince David decentně
otírá koutky. Ve Výsluní se nám líbilo.
2012
01.10.
Na volyňský hřbitov jsme přijeli za soumraku. Z dáli nic
nenasvědčovalo tomu, že by se tu měla odehrát nějaká slavnost. Při
pečlivém ohledání lokality jsme však objevili slušně vybavený výčep s
průhledem do útulné venkovské kuchyně, kde se připravovaly teplé nápoje a
odkud voněl čerstvý guláš. Dále jsme objevili zastřešené a ozvučené
pódium, zastřešené a důmyslně vytápěné posezení, ohniště a Rendu. Pěkně
jsme si zahráli, Renda si s námi zazpíval a zdálo se, že jak domorodci
tak Rendovi kamarádi, příbuzní a známí nebyli nespokojeni. Domů jsem
vezl Andělína, který u Rendy nechal vozidlo i nástroje, čemuž se po
ochutnání točeného piva přehlédnutí nápojového lístku ani nedivím.
Vlastně jsem mu trošku záviděl.
2012
01.10.
Klášterecká Símalka hučí. Robot Emil zahajuje koncert a dav
houstne. Střídáme se zhruba po hodině. Obsluha za obleženým barem
vybaluje z kartónů nové a nové půllitry. Taxikář nám sděluje, že Símalka
je toho večera jediná klášterecká hospoda, kde to žije. Robot Emil
hraje čím dál líp. My taky. Milan v extázi vyskakuje i s basou na
dřevěnou příčku. Dav šílí. Kdo tam nebyl, prohloupil. A asi neuvěří…
2012
01.09.
Nedá se říct, že by včera večer klášterecký rockový klub U draka
praskal ve švech. Pár lidí tu ale okolo osmé hodiny večerní, kdy měl
vypuknout společný koncert skupin Robot Emil a Šťastnej den, už bylo.
Robot Emil šteloval zvuk, nastavoval odposlechy a brousil kytary.
Neustále se nás někdo ptal, kdy už začneme a kdo z nás začne. Trpělivě
jsme odpovídali, že koncert vypukne co nevidět. Kolem půl deváté už jsme
se ale sami zeptali Bídy, bubeníka od Robota Emila, kdy se vlastně
opravdu začne. Odpověď nás překvapila. Bída usoudil, že je publikum
stále ještě málo početné, ale uklidnil nás, že kolem deváté dorazí
petlerští sáňkaři a pak že to celé vypukne. Sedli jsme si tedy ke stolu a
čekali na sáňkaře. Kolem deváté se opravdu objevila skupinka sáňkařů a
sáňkařek. Bída se k nim nadšeně hrnul a vítal se s nimi, protože se,
pokud jsem dobře počítal, už se dobré tři hodiny neviděli. Když si
pověděli, co všechno se mezitím událo, svolal Bída spoluhráče a pustli
si do toho. Pak už šlo všechno jako po drátku. Oni hráli jako čerti, my
taky. Lidí u stolů a u baru přibývalo. Přestávky nebyly skoro žádné,
protože jsme se střídali. Nějak kolem jedné jsme zabalili, trošku ještě
pokecali a vyrazili domů. U draka se nám líbilo.
2012
19.08.
Ještě ani nedozněly poslední tóny Poddoupovských hudebních
slavností a prostory pivního spolku Jiřího Mareše se opět začaly plnit
dychtivými návštěvníky. Na rožni se otáčela vepřová kýta, kterou Tomáš
Svoboda co chvíli potíral podle tajných receptur předem připravenými
omáčkami z vybraného koření, zatímco Jiří prováděl poslední zátěžové
zkoušky píp. Rozestavěli jsme nástroje, trošku se osvěžili a pustli se
do hraní. Návštěvníkůí přibývalo, co chvíli se na otočce za brankou
objevilo nové auto, taxík či skupinka nově příchozích. Pivo bylo jako
křen, kýta voněla až pod kopec a nakládané okurky a papriky rychle
mizely. Stejně rychle mizely i zásoby pití. Začali jsme tentokrát o něco
dřív, protože jsme vše museli stihnout do 22:00. Stejně jako kadaňská
Pohoda a mnohé jiné úspěšné osvěžovny má i pivní spolek své nepřátele.
Nezbývá než hrát přesně podle pravidel a neprotivit se spoluobčanům ani
vrchnosti rušením nočního klidu. Jak jsem ale zaznamenal, má i
předčasné ukončení hudební produkce své výhody. Lidé si mohou v klidu
popovídat, nikam nespěchají, protože ještě není tak pozdě a o co méně se
toho zahraje, o to více se vypije. Když jsme totiž pořádali jednu z
posledních porad na baru, byla již nabídka lihovin velmi omezená. Lze
ale předpokládat, že na základě této nové zkušenosti Jiřík do budoucna
pružně přizpůsobí nabídku tekutin zvýšené poptávce vyvolané předčasným
ukončením hudební produkce.
2012
06.08.
Na Pohodě jsem ještě nikdy předtím nebyl. Znal jsem ji jenom z
vyprávění. Šly zprávy, že na Pohodě hrají dobré kapely, proto jsme
usilovně cvičili. Dalo se předpokládat, že se přijedou podívat i
zástupci jiných kapel. Zdálo to, že pokud se na veřejnosti špatně
uvedeme, už si zase jen tak nezahrajeme. Asi se nám to povedlo. Nikdo
nás nenapadl a nechali nás dohrát až do konce. Dokonce jsme ještě před
odjezdem všichni dostali od Rendy bohatě obloženou housku. Čekal jsem,
že Pohoda bude nějaké doupě, ale překvapila mne. Je tam dobře a chodí
tam normální lidi.
2012
03.07.
Poddoupovské hudební slavnosti jsme naplánovali na sobotu
posledního června. Byly trochu potíže se sehnáním další kapely, se
kterou bychom se mohli střídat. Nakonec se uvolil Venca Kučera, umělecký
vedoucí souboru Černý had, že to s námi zkusí.
Písniček jsme tehdy ještě neměli moc, tedy spíš málo. Nakonec to
proběhlo tak, že Hadi hráli a my jsme popíjeli. Jen tu a tam jsme vzali
do rukou nástroje, něco málo zahráli a vrátili se zpět ke stolu. Situace
se trochu zlepšila po setmění, když přijelo několik našich fanoušků.
Využili jsme toho, že neslyšeli dosud zahrané kousky a přehráli je
znovu, přidali k nim ty dosud nezahrané a tak jsme snad trochu
zamaskovali náskok Černého hada pokud jde o počet odehraných skladeb.
Lidí přišlo poměrně dost jak z country kruhů tak z rockových vod, nálada
byla dobrá, počasí vyšlo a díky tomu, že historicky první Poddoupovské
hudební slavnosti měl v režii hlavně Černý had, bylo i publikum
viditelně spokojeno.
Rozhodně si myslím, že teď máme u Hadů velký dluh. Až nás jednou v
budoucnu požádají o podobnou výpomoc oni, všeho necháme a jedem.